OTEVŘENÉ BRÁNY: PROSTOR PRO OBDIV, SETKÁVÁNÍ A ZTIŠENÍ

Sezóna komentovaných prohlídek v holešovských kostelech skončila se svátkem svatého Václava. Jako každý rok přichází čas ohlédnout se za uplynulými měsíci. Do holešovských kostelů zapojených do projektu Otevřené brány letos zavítalo celkem 4 117 návštěvníků: jen do farního kostela jich přišlo 2 214 (z toho 56 ze zahraničí) a do filiálního kostela sv. Anny 1 903 (z toho 50 ze zahraničí).

Průvodci se opět mohli radovat z nadšených zájemců o naše duchovní památky. Velkým lákadlem byla i letos Černá kaple, která sice prochází restaurátorskou obnovou, nicméně zůstala přístupná. Navzdory částečnému lešení si kaple dokázala uchovat svou specifickou atmosféru a zanechávala v návštěvnících silný dojem.

Silný dojem však často zanechávají i návštěvníci na samotných průvodcích. Letos jsem tak měl možnost obdivovat kufr z krokodýlí kůže, který přinesl jeden z návštěvníků s vysvětlením, že pochází z rozprodaného majetku hraběnky Barbory Wrbnové. Její osobní věci byly po zabavení nabídnuty k prodeji právě na holešovském trhu. V paměti mi také zůstala návštěva příbuzných oblíbeného patera Alexe, kteří přijeli do Holešova zavzpomínat.

Do kostelů zavítali hosté nejen z blízkého okolí, ale také z různých koutů Čech. Velký zájem tradičně vzbudil jeden z bočních oltářů a životní příběh sv. Jana Sarkandra. Rozhovory během prohlídek často přecházely k duchovním otázkám a k úvahám o tom, co přesahuje běžný lidský život. Prostředí naplněné uměním, které povznáší duši, podněcuje k zamyšlení každého, bez ohledu na jeho víru. Mnozí návštěvníci si zde s oblibou zapalují svíčku a vychutnávají chvíli ticha a klidu.

Skupiny příchozích se shodnou na jednom – vyslechnutí komentovaného výkladu nikdy nelitují. Projít si kostel s průvodcem je totiž přece jen něco odlišného. U našich kostelů to platí dvojnásob kvůli bohaté výzdobě s mnoha důmyslně ukrytými symboly a kvůli poutavé historii.

Čas plyne, klášter již v Holešově není a ani žádný hrabě na zámku nesedí. Co zůstává, je odkaz minulosti – naše památky. Stojí jako memento, jako výzva, jako symbol, abychom nezapomněli na svou minulost, na ty, díky nimž dnes žijeme v takovém prostředí, jaké nám oni svou námahou vytvořili. Naše námaha je přitom o dost snazší. Může spočívat například jen v tom, že se o památky budeme nadále starat, a hlavně – rádi je navštěvovat. Tak na viděnou zase o víkendech a státních svátcích v příštím roce, od května se na vás opět budeme těšit!

Radek Večeřa