Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

 

 

Podrobnější informace o církevních památkách Holešova naleznete zde – http://cirkevni-pamatky-holesova.webnode.cz/

 

 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově

Na holešovském náměstí stával již na počátku 14. století gotický kostelík se hřbitovem obehnaný zdí. Fara se u něj připomíná listinou z roku 1322 ve spojení se jménem faráře Fridlina. Současná stavba kostela byla dokončena v roce 1708. Vnitřní architektura byla dotvářena za Františka Antonína hraběte z Rottalu, držitele holešovského panství v letech 1717–1762.

Kostel byl slavnostně vysvěcen 26. července 1735 olomouckým světícím biskupem Ottou Honoriem hrabětem z Egkhu a Hungersbachu.

V západním průčelí se v nice uprostřed nachází socha Panny Marie na oblacích, po stranách dále sochy sv. Jana Nepomuckého (vlevo) a sv. Jana Sarkandra (vpravo). Vpravo od hlavního vstupu byl v roce 2009 umístěn dřevěný misijní kříž.

Hlavní loď kostela se otevírá do boků půlkruhovými oblouky na masivních pilířích. Porušenou původní výmalbu klenby v hlavní lodi nechali Wrbnové přemalovat v roce 1862 ve stylu druhého rokoka, a proto je v záklenku vítězného oblouku vymalován jejich erb. Výmalba obsahuje iluzivní rámy, květinové girlandy, vázy a kartuše s náboženskými symboly. V bočních lodích se nachází původní barokní výmalba.

Na vnitřní výzdobě chrámu se podíleli významní moravští sochaři té doby – Jan Jiří Schauberger (kolem 1700–1744) a Ondřej Zahner (1709–1752). Výzdobu Černé kaple provedl Gottfried Fritsch (1706–1750).

Scéna na hlavním oltáři představuje Nanebevzetí Panny Marie, kterou vytvořil J. J. Schauberger ze štuku. Kompozice je rozdělena do tří částí – mohutný dolní komplex zachycuje anděly a oblaka odnášející Pannu Marii, kterou očekává Ježíš Kristus s křížem, druhou část tvoří Duch Svatý v podobě holubice vznášející se v okně do zlata svítícím a nad tím vším sedí žehnající Bůh Otec v oblacích, který se levou rukou opírá o zeměkouli. Celé barokní seskupení je ukončeno mariánským monogramem.

Celkový dojem navíc umocňují sochy světců v nadživotní velikosti umístěné mezi sloupy. Zleva stojí sv. Kateřina Alexandrijská s knihou v ruce, sv. František z Pauly s holí, sv. Antonín z Padovy s malým Ježíškem v náručí a sv. Cecílie bez atributů. Světci jsou určitým způsobem spjati s donátorskou dvojící – hraběcím párem Františkem Antonínem z Rottalu a jeho první manželkou Marií Cecílií.

Před hlavním oltářem jsou na samostatných soklech protějškově umístěny vrcholné barokní dřevořezby andělů (světlonošů) nesoucí pochodeň od O. Zahnera.

V roce 2001 byl zhotoven podle návrhu již zesnulého diecézního architekta Ing. Tomáše Černouška nový obětní stůl a ambon.

Nad sakristií byla vybudována oratoř, která sloužila pro pobyt členů hraběcí rodiny během mše svaté. V současnosti je tato místnost využívána rodiči s dětmi během mše svaté.

Pod okny oratoře při pohledu z kněžiště lze vidět navzájem propojené iniciály každého z donátorského páru, které byly vytvořeny velmi vkusnou a nenápadnou formou. Pod levým oknem (nad vstupem do sakristie) jsou zrcadlově písmena FGRARGF a uprostřed ještě malé písmeno V, což značí Franz Anton Graf von Rottal (František Antonín hrabě z Rottalu). Pod pravým oknem je velké písmeno M, nahoře uprostřed dvě písmena C proti sobě, dole uprostřed malé V a po stranách zrcadlově dvě písmena R a dvě G. Iniciály odkazují v tomto případě na Maria Cecilia Gräfin von Rottal (Marii Cecílii hraběnku z Rottalu).

Vedle vchodu do sakristie se nachází kazatelna. Na parapetu řečniště je umístěn reliéf dvanáctiletého Ježíše Krista učícího v chrámě. Nahoře letící anděl a andílek přidržují drapérii splývající ze stříšky. Na čelní straně stříšky je kartuš s nápisem – „Kdo z Boha jest, slovo Boží slyší“.

Proti kazatelně je velmi vzácná křtitelnice, dílo J. J. Schaubergra. V její dolní části lze vidět dva andělíčky, kteří nesou nádobu s křestní vodou uzavřenou tepaným víkem v podobě mušle. Nad ní se nachází mohutná zeměkoule se zlatými mraky, které znázorňují světadíly s odkazem na biblický text: „Jděte do celého světa a křtěte všechny národy.“ (Mt 28,19). Na zeměkouli stojí Jan Křtitel a křtí klečícího Ježíše Krista v řece Jordánu, kterou znázorňuje stříbrný pramen. Pod baldachýnem se vznáší Duch Svatý v podobě holubice a na stříšce sedí Bůh Otec v oblacích. V čele baldachýnu je kartuš s nápisem – „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“.

Interiér hlavní lodi je vyplněn 24 dubovými lavicemi, jejichž vnější část je původní z 1. poloviny 18. století, a tvoří tak barokní kostelní mobiliář svou kvalitou v této oblasti ojedinělý. Na bocích lavic jsou sloupy s vřetenovými dříky, na čelní a zadní straně potom plasticky řezané akantové rozviliny s květy a vrapované stuhy.

V západní části lodi na hudební kruchtě se nachází varhanní skříň, která je ozdobena devíti andělíčky s hudebními nástroji barokní kapely (trubka, loutna, tympány, housle, flétna). Prostřední andílek diriguje dva zpívající pod ním. Varhanní prospekt je završen skulpturou krále Davida hrajícího na harfu (citeru). Za varhanami je velmi působivá iluzivní malba.

Původní výmalba klenby v hlavní lodi byla z důvodu porušenosti v roce 1862 přemalována ve stylu druhého rokoka. Výmalba obsahuje iluzivní rámy, květinové girlandy, vázy a kartuše s náboženskými symboly. V bočních lodích je původní stropní výmalba.

V roce 2006 bylo v hlavní lodi umístěno pod konsekračními kříži šest znaků z dubového dřeva vyrobených řezbářstvím Rustik v Chvalčově na náklad obcí a farnosti. Na mohutných pilířích lodi visí znaky obcí Bořenovice, Jankovice, Martinice, Přílepy a v kněžišti následuje znak farnosti a města Holešova.

Ve farním kostele se původně nacházelo pět zvonů. Tři z nich byly rekvírovány pro vojenské účely v roce 1942, jednalo se o největší zvon Maria (z r. 1650, přelitý r. 1871), dále tzv. Umíráček a Sanktusník. Zbylé dva renesanční zvony se dochovaly do dnešních dnů. Nesou jména sv. Jakuba (z r. 1596) a sv. Václava (z r. 1597) a můžeme je slyšet vyzvánět přede mší svatou, v 6 hodin, v poledne, v 19 hodin, při svatbách, pohřbech a dalších slavnostních příležitostech.

BOČNÍ OLTÁŘE

V bočních lodích jsou čtyři dvojice zděných protějškových retabulových oltářů se sloupy vysunutými do prostoru a dva oltáře u čelních zdí završené volutovým nástavcem.

Z deseti bočních oltářů vyzdvihněme v levé boční lodi oltář sv. Jana Sarkandra, který byl holešovským farářem v letech 1616–1620 (blahoslaven r. 1860, svatořečen r. 1995, je zvláštním ochráncem holešovské farnosti a děkanátu). Od roku 1877 je část Sarkandrových ostatků (přesněji dva obratle a úlomek loketní kosti) uložena v prosklené schránce, nyní vložené do velkého pozlaceného relikviáře na oltáři.

V pravé boční lodi je umístěn oltář zasvěcený sv. Floriánovi, patronu hasičů. Pro místní obyvatele je zajímavý tím, že v dolní části obrazu je namalován požár Holešova z neurčité doby. Vidíme zde zámek, farní kostel a náměstí s dnes už nedochovaným podloubím. V horní části obrazu je vyobrazen sv. Florián, který zde vystupuje jako přímluvce města v případě požáru. Obraz namaloval Jan Křtitel Kisling v roce 1817.

Přehled bočních oltářů:

LEVÁ BOČNÍ LOĎ (evangelní strana)

1. Oltář sv. Anny – sochy: sv. Růžena z Limy (vlevo), sv. Kolumbán (vpravo)
2. Oltář sv. Jana Sarkandra – sochy: sv. Anna, sv. Barbora
3. Oltář sv. Jana Nepomuckého (u pilíře) – sochy: sv. Valentin, sv. Blažej
4. Oltář Zvěstování Panny Marie – sochy: sv. Metoděj, sv. Cyril
5. Oltář Povýšení sv. Kříže – sochy: Panna Maria, sv. Jan Evangelista

PRAVÁ BOČNÍ LOĎ (epištolní strana)

1. Oltář Růžencové Panny Marie – sochy: sv. Petr, sv. Pavel
2. Oltář sv. Floriána – sochy: sv. Kajetán, sv. František Xaverský
3. Oltář sv. Tekly (u pilíře) – sochy: sv. Karel Boromejský, sv. František z Assisi
4. Oltář sv. Josefa – sochy: sv. Roch, sv. Aphronius
5. Oltář Bolestné Panny Marie – sochy: sv. Dominik, sv. Jan z Mathy

ČERNÁ KAPLE

K pravé straně kněžiště se rozhodl František Antonín hrabě z Rottalu přistavět pohřební kapli, jejíž výzdoba měla odpovídat prestiži a bohatství tohoto rodu. Kaple nese název podle převládající barvy, která je kombinací černého a šedého imitovaného mramoru na stěnách, od kterých se výrazně odráží bílý štuk soch a zlacené hlavice pilastrů. Černá kaple byla dokončena v roce 1748 a vstup do ní vede skrze původní mřížové dveře.

Pod kaplí byla vybudována krypta jako místo posledního odpočinku hraběcí rodiny z Rottalu. V roce 1905 nechali Wrbnové, pozdější majitelé holešovského panství, kryptu stavebně upravit. V místnosti pod Černou kaplí si nechali vybudovat kolumbárium pro zemřelé členy své rodiny. V současnosti je zde uloženo celkem dvanáct rakví. Krypta není zpřístupněna veřejnosti.

Kaple je jedinečné umělecké dílo nevídané hodnoty a proslavila ji výzdoba sochaře Gottfrieda Fritsche (1706–1750), který pocházel ze Slezska a stal se žákem i spolupracovníkem slavného rakouského sochaře Georga Raphaela Donnera (1693–1741).

Zakladatel kaple a jeho manželka jsou zde zachyceni v nadživotní velikosti včetně do detailů provedeného rokokového oblečení. Pod jejich sochami se nacházejí latinské nápisy.

Socha Františka Antonína hraběte z Rottalu (12.10.1690–29.10.1762):

Šat hraběte je podán s naturalistickou přesností, hlavně do detailů propracovaný kabátec. Levou ruku má pokrčenou a ležérně se opírá v pase. V druhé ruce drží svitek papíru, kde je lehce vyznačen půdorys kaple. K pasu má připevněnou šavli. Za nohama má umístěný pozlacený erb svého rodu v rokajové kartuši a svůj pohled směřuje k Ježíši Kristu na obraze.

Latinský nápis pod jeho sochou říká (překlad R. Pilařová):

„Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně a jako místo posledního odpočinku nejurozenější rodiny Rottalů zesnulé zbožně v Pánu vybudoval nejurozenější pán, pan František Antonín, svaté říše římské hrabě Rottal plným titulem, tyto oltáře zasvěcené Ukřižovanému, aby tam po smrti uložil své tělo, za které se zde přináší každodenně nekrvavá oběť Bohu. Ty jim také vyprošuj věčný odpočinek.“

Socha hraběnky Marie Cecílie, rozené z Trauttmansdorffu (26.7.1696–25.11.1743):

Hraběnka má rovněž velmi pečlivě vytvořené rokokové oblečení, které ještě více podtrhuje s graciézní přesností a křehkostí utvořená krajka hlavně na rukávech, dále korálové náramky a ozdoby. V levé ruce směřující k dekoltu drží květ růže. Pravou rukou si přidržuje sukni a dívá se na duše v očistci.

Latinský nápis pod její sochou říká (překlad R. Pilařová):

„Zastav se, poutníku, a vzpomeň si pod tímto mramorem na nejurozenější paní, paní Marii Cecílii hraběnku z Rottalu, rozenou hraběnku z Trauttmansdorffu, která plná ctností a zásluh žila 47 let a na den Kateřiny odešla ke hvězdám. Modli se za její duši, ať odpočívá v pokoji.“

Proti sobě jsou umístěny dva oltáře:

Na západním oltáři (poblíž vstupu) je zachycena událost v předvečer Velkého pátku. Scéna na oltáři představuje Pána Ježíše, jak se modlí v Getsemanské zahradě na hoře Olivové. Z posledních sil ho zachytává anděl, aby úplně neklesl k zemi. Celá scéna je komponována na biblický text: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“ (Lk 22, 42) Onen kalich hořkosti a utrpení, který mu posílá jeho Otec, lze vidět nahoře, anděl mu jej snáší z nebe. Celou scénu ohraničují stromy z Getsemanské zahrady, vlevo palma a vpravo olivovník. Na bocích oltáře stojí sochy smutečních andělů. Levému andělovi kanou po tváři slzy bolesti a drží v ruce pochodeň, symbol Ježíšova zatčení v noci. Pravý anděl drží v rukou provaz, symbol Ježíšova spoutání, bičování a umučení. Dole za kmeny stromů spí učedníci – Petr, Jakub a Jan.

Na východní straně je umístěn hlavní oltář ke cti ukřižovaného Spasitele. V brožurách a článcích o Černé kapli je však častěji tento oltář nazýván jako oltář „Očistcový“. V jeho dolní části lze totiž vidět duše (pro představu v lidské podobě), které upínají ruce k ukřižovanému Ježíši na obraze a prosí jej o odpuštění, aby se mohli dostat do nebe. Očistcová muka jsou znázorněna ojedinělým narůžovělým štukem plamenů, nad nimi drží dva andělé obraz Ukřižovaného. Po stranách autor umístil truchlící Pannu Marii a sv. Jana Evangelistu, kteří byli podle evangelia sv. Jana těmi, kdo zůstali stát pod křížem mezi posledními (Jan 19, 25–26).

Blíže k východnímu oltáři jsou na zdech proti sobě umístěna velká černá zrcadla, která symbolizují pomíjivost života. Klenba je pokryta šedočernou ornamentální a figurální malbou.

Do kaple bylo přemístěno i devět cechovních postavníků z konce 18. a z počátku 19. století, které mají na hlavicích figurky řemeslnických patronů a světlonošů. Postavníky náležely stolařům a zedníkům, pekařům a mlynářům, krejčím a soukeníkům, řezníkům, cechu čtyř profesí (zámečníkům, kovářům, kolářům, bednářům) a tkalcům. Dříve byly připevněny na bocích lavic v hlavní lodi kvůli zasedacímu pořádku.

Sepsala: Bc. Radka Pilařová, 2013.

Literatura k tématu:

• BALCÁREK, P.: Rodinný archiv Rotálů a Vrbnů. Osudy jeho majitelů a písemností. In: Studie Muzea Kroměřížska 1986, s. 41–65.
• BARBOŘÍK, M.: Zapomenutá sláva Holešova. Holešovské cechy ve světle dochovaných památek. Praha 2001.
• GREPLOVÁ, S.: Žáci a následovníci Georga Raphaela Donnera na Moravě. Olomouc 2010. diplomová práce (Mgr.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta.
• KADLÍKOVÁ, R.: Sepulkrální památky v Holešově. Olomouc 2001. diplomová práce (Mgr.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Cyrilometodějská teologická fakulta. (Práce je uložena v Knihovně u sv. Martina v Holešově.)
• Evidenční listy movité kulturní památky – obec Holešov, objekt kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zpracováno r. 1976.
• JANOVSKÝ, R.: Soupis zvonů v okresním hejtmanství Holešovském. In: Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze 7, 1899, č. 3, s. 92–97.
• Kol. aut.: 300 let kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově. Holešov 2008.
• Kol. aut.: Otevřené brány – Zpřístupnění významných sakrálních památek ve Zlínském kraji. Zlínský kraj 2009, s. 59–62.
• Kol. aut.: Otevřené brány – Zpřístupnění významných sakrálních památek ve Zlínském kraji. Zlínský kraj 2010, s. 70–73.
• Kol. aut.: Památky Holešova. Holešov 1988, s. 21–26.
• KVASNIČKA, P.: Vlastivěda moravská – II. Místopis – Holešovský okres. Brno 1929, s. 89–97.
• MATOUŠOVÁ, L. – ČIHÁNEK, Z.: Bohumír Fritsch 1706–1750. Medailon sochaře – štukatéra k 300. výročí jeho narození. Holešov 2005.
• MLČÁK, L.: Luterské zvony v Holešově z let 1596 a 1597. In: Vlastivědný věstník moravský 57, 2005, č. 3, s. 285–293.
• PILAŘOVÁ, R.: Před 70 lety byl odebrán z farního kostela největší zvon Maria. In: Holešovsko 18, č. 15, 2012, s. 12.
• SAMEK, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska. I. sv. Praha 1994, s. 504–508.
• SKLENÁŘOVÁ, J.: Černá kaple. (Práce je uložena v Knihovně u sv. Martina v Holešově)
• SVOBODA, K.: Sochař Bohumír Fritsch a jeho výtvarné dílo v Holešově. – Zvláštní otisk Našeho Valašska 1951, r. XIII, č. 3 a 4.